Falco & Darky

http://www.pes-oko.cz/Uvod.htm

DIAGNOSA -

rozpoznání šedého zákalu

Šedý zákal se projevuje poklesem zrakové ostrosti - postižený jedinec špatně vidí. Úroveň zhoršení vidění může být ale různá, závisí to na postupu zkalování oční čočky. Na počátku se v čočce vytvářejí ojedinělé zákaly, které se většinou nacházejí mimo střed čočky. Tyto zákaly většinou vidění nevadí, ale tak jak postupně přibývají, vidění se zhoršuje až na úroveň rozeznání obrysů velkých předmětů. Pokud je čočka zkalená úplně, postižený jedinec rozliší pouze silné světlo nebo tmu.

Vyšetření oční čočky je možné provést několika způsoby, všechny však vyžadují poměrně specializované vyšetřovací přístroje. Pokud je šedý zákal zcela vyvinut a čočka je zcela zkalená, poznáme tento stav podle barvy zornice. Normální zdravá čočka je čirá, v tomto stavu má zornice šedočernou barvu. Vnitřek oka se totiž chová jako temná komora a všechny paprsky, které vstoupí optickým systémem do oka, jsou zde buď zachyceny světločivnými elementy sítnice nebo se odrazí takovým způsobem, že zornicí oko neopustí. Proto má při jakémkoliv osvětlení oka zornice černou nebo šedočernou barvu.

 

 

Existuje však jedna výjimka a to je tzv. koaxiální osvětlení oka. Koaxiální zde znamená, že optická osa světelného svazku, kterým nemocné oko vyšetřujeme, je totožná s osou oka pozorovatele. Koaxiální osvětlení je jednoduchý optický systém, jehož základem je obvykle prosté zrcadlo. Paprsky vycházející ze zdroje světla (modré) jsou fokusovány a po odrazu na zrcadle jsou nasměrovány do zornice oka. Tyto paprsky se odrazí od sítnice (červené) a po opuštění oka procházejí přímo nad zrcadlem do oka pozorovatele. Základem tohoto uspořádání je koaxialita (souosost) os osvětlení a pozorování. Při takovémto uspořádání vyšetření není zornice černá, ale svítí červenooranžově.

Tento jev je znám všem, kdo užívají fotoaparáty s vestavěným bleskem, který se nachází těsně u objektivu. Červené oči jsou pak zvláště dobře patrné při fotografování za šera, kdy jsou zornice oka přirozeně rozšířeny a fotografovaný se dívá do objektivu. Pokud bychom chtěli tento jev eliminovat, musíme použít ruční blesk a držet ho stranou od objektivu nebo použijeme pomocné světlo (které bývá u fotoaparátů k eliminaci červených očí zabudováno). Při použití tohoto pomocného světla se zornice zúží a při úzkých zornicích se odražené světlo v oku pohltí.

Svazek paprsků užitých pro vyšetření vstupuje do oka v jeho ose a v ose také vystupuje. Proto je červený reflex pozorovatelný pouze v ose oka. Pokud se při pozorování oka od jeho osy odchýlíme, červený reflex vymizí a zornice se opět jeví jako šedočerná. Tento popis platí pro člověka, u zvířat je pozorovaný reflex trochu jiný. Psi a kočky mají v sítnici další vrstvu, která jim umožňuje lepší vidění za šera. Tato vrstva se nazývá tapetum a je tvořena zelenožlutými krystalky. Oči psa nebo kočky svítí proto v noci zelenožlutě. U psů navíc díky zcela různorodé genetické variabilitě je tapetum vytvořeno ne zcela po celé ploše sítnice, takže oči psa svítí dle rasy od žluté po zelenou.

Pokud při fotografováni svého psa zachytíme takovýto obrázek, je velmi pravděpodobné, že nemá problémy se zrakem. Jasně zeleně svítící zornice na obrázku jsou známkou toho, že čočky psa jsou čiré, pes nemá šedý zákal. Bohužel dobrá funkce oka závisí na dalších faktorech, to jest na správné funkci sítnice a zrakového nervu. Právě sítnice bývá u psů díky vysoké prošlechtěnosti někdy ne zcela funkční a proto jsme často svědky toho, že po úspěšné operaci šedého zákalu má náš pacient problémy s viděním kvůli sítnici (a toto před operací právě kvůli neprůhledné čočce nepoznáme). U lidí je to bohužel stejné.

	Vyšetření oka se provádí oftalmoskopem. Oftalmoskop je bateriový přístroj, který umožňuje koaxiální osvětlení vyšetřovaného oka. Je to sice přístroj určený pro vyšetření sítnice, ale pro stanovení diagnosy šedého zákalu je optimální.
		S pomocí oftalmoskopu je možné stanovit míru transparence nebo zkalení oční čočky velmi přesně. Oftalmoskop je však oftalmologický vyšetřovací nástroj, který používají pouze lékaři specializovaní v této oblasti. Naštěstí si však můžeme pomoci sami, jak uvidíte v dalších částech těchto stránek.

ZDROJ: http://www.pes-oko.cz/Diagnosa.htm

VYŠETŘENÍ ŠEDÉHO ZÁKALU

v domácích podmínkách

Pokud bychom chtěli orientačně vyšetřit svého psa sami doma, lze to provést poměrně jednoduše. Využijeme k tomu vše, co bylo uvedeno o vybavení reflexu od očního pozadí. Pokud se nám podaří vybavit reflex od pozadí, znamená to, že oční media jsou čirá a tedy i oční čočka je čirá. Je-li v čočce šedý zákal, pak jsou v reflexu vidět tmavé až černé plochy, které nesvítí. Pokud nevybavíme reflex vůbec, tj. pokud zornice vůbec nezasvítí, pak to děláme špatně nebo je čočka úplně zkalená.

V následujících bodech je naznačeno, jak bychom měli postupovat při amatérském vyšetření oka zvířete:

Pomůcky:

zrcátko - jakékoliv nejlépe hranaté, bez okraje, u kterého je odrazná plocha až ke kraji

světlo (lampička) s bodovým osvětlením - velmi dobé jsou malé stolní lampy s halogenovou 12 V žárovkou

 

Takováto je asi nejlepší,

při vyšetřování si reflektor otočíme, aby svítil přímo vpřed.

			Takhle nějak obvykle vypadá počínající šedý zákal.
Za hlavu mezi uši mu umístěte lampičku, aby Vám svítila (až ji rozsvítíte) na bradu.	Zrcátko uchopte do ruky a odraznou plochou namiřte na hlavu psa, jako byste mu do očí chtěli pouštět prasátko. Na psa se dívejte oběma očima, žádné oko nezavírejte.	Lampičku rozsviťte, osvětlete odrazem světla oči psa a pozorujte barvu zornice. Přitom je velmi důležité pozorujte oči psa přes hranu zrcátka.	Pokud není čočka ideálně čirá, pak v ní uvidíte ostře ohraničený klín směřující k jejímu středu, případně jiný tvar zákalu.

Všimněte si umístění lampy za ušima psa a dále pohled vyšetřujícího těsně přes hranu zrcátka. Je možné použít i užší zrcátko a umístit je mezi své oči, takto je vybavení reflexu ještě snazší. Do očí psa hleďte oběma očima, žádné své oko nezavírejte.

Náš psík měl ale naštěstí obě oči v pořádku, takže ve skutečnosti vypadal takto a všechny předchozí obrázky byly montáže. Ovšem fakt, že šedý zákal jsem na předchozím obrázku domaloval, nemění nic na tom, že jej lze takto bez problémů poznat. Podívejte se na některé jiné fotografie z tohoto seriálu, na kterých je jasně patrné, že při neprůhledné čočce reflex od pozadí patrný není.

 

Tři zásady úspěšného vybavení reflexu od pozadí:

• vyšetřovat v šeru, aby měl pes široké zornice a reflex byl dobře patrný

• hledět přes hranu zrcátka nebo zrcátko umístit mezi své oči

• upoutat pozornost psa, aby nám hleděl do očí

Cataracta lentis = šedý oční zákal
(tj. Katarakta)

Pár slov na úvod
Nemoci čočky na oftalmologických pracovištích představují velmi frekventovaný problém a setkáváme se s nimy až u 40-ti% vyšetřovaných pacientů. Existuje několik forem vad, jako např. Luxace čočky. V tomto článku se budeme zabývat kataraktou nebo-li šedým zákalem oční čočky.

Katarakta – měřítka pro posouzení
Je pozorovatelná změna čočky její transparance, tedy průhlednosti. Rozlišujeme několik druhů katarakty (např. glaukom – zelený oční zákal) bez ohledu na způsob a postižení. Postižení čočky šedým zákalem může být difúzní (zákal je tvořen na celé čočce) nebo bodové (zákal je tvořen jedním místem). Dalším měřítkem klasifikace je stupeň tzv. zralosti (zralá, nezralá, přezrálá). Z hlediska diagnostického jsou závažné katarakty, které se vyskytují jako doprovodné změny při rozsáhlejších očních onemocněních.

Vznik katarakty
Vznik katarakty je ovlivněn mnoha faktory, jsou to faktory genetické, poúrazové diagnostické nebo i stářím. Vznik a projevování se liší podle druhů plemene. Uveďme si pár rozdílných názorů (v neupravené podobě) a na závěr z toho vyvodíme závěr.

První názor:
Je mnoho forem šedého zákalu oční čočky. Některé se vyvíjejí stářím velmi pomalu a mají u různých plemen různý průběh. Je nepravděpodobné, že by se šedý zákal vyvíjel jinak, než v oboustranně, i když může mít na každém oku jiný průběh. Poznání různých forem šedého zákalu je na různém stupni. Šedý zákal může být různý i z hlediska genetického. Jediný způsob, jak odstranit tuto vadu z populace, ať je její genetická kontrola jakákoliv, je důsledná selekce všech poškozených jedinců.

Druhý názor:
Zákal čočky může být jednostranný, nejčastěji jako následek úrazu, nebo oboustranný, postihující obě oční čočky. Ve stáří vzniká tzv. seniální zákal čočky, který je více méně vyjádřen u každého staršího mopse. Vzniká pozvolna v závislosti na věku. Začátek jeho vzniku je značně individuální. Stupeň zákalu může být rozdílný a někteří i velmi staří mopsové nemají vidění závažněji omezeno, jiní mohou i oslepnout. V mládí může vzácně vzniknout oboustranný šedý zákal na základě vrozeně geneticky podmíněné poruchy. Léčení šedého zákalu patří do rukou zkušeného lékaře.

Vznik katarakty – vyvození závěru
Jestliže jste si řádně přečetli sekci „Vznik katarakty,“ narazili jste v textu na několik poznatků, které nemohou být v praxi aplikovány. Vyjádřeme se k prvnímu názoru. Je dokázáno, že katarakta má u různých plemen různý průběh a že existuje několik odlišných forem. Vývoj šedého zákalu je popsán výše, takže se jím nebudeme dále zabývat. Druhý názor je popisován u plemene mopsů. Přestože se jedná o jiné plemeno , je zde několik velmi zajímavých poznatků, které určitě vyvedou autora z omylu. Šedý zákal se vyskytuje ve formách, jak je popisováno na začátku názoru, ale nikde nejsou zaznamenány záznamy o „seniálním zákalu,“ který se vytváří stářím. Dále podle autorky je psáno: „ ….. staří mopsové nemají vidění závažněji omezeno, jiní mohou i oslepnout. V mládí může vzácně vzniknout oboustranný šedý zákal na základě vrozené geneticky podmíněné poruchy, „ Ale jak může vzniknout genetická porucha, jestliže se jedná o defekt, který je způsoben stářím. Že by se někde objevily geny minulé generace? A jak se může léčit katarakta? Katarakta se léčit nemůže, protože doposud nebyl objeven žádný lék, ani chirurgický zákrok.

Když se „pitváme“ v problému vzniku katarakty, nesmíme zapomenout na dva další defekty, které mohou mít velký podíl na „genetické kataraktě.“ Doposud jsme se dozvěděli, jak se katarakta vyvíjí, její formy apod. nyní před vámi stojí nový problém – jak se katarakta může projevit geneticky. Odpověď je celkem jednoduchá. Buď se projeví dominantě (určitému jedinci se projeví katarakta , i když oba rodičové byli v pořádku, viz dále) nebo se projeví recesivně. A u této problematiky se zastavíme.

Nyní budu citovat z knihy „Anglický a americký kokršpaněl od Frank Kane & Phyllis Wiesové.“ Budeme-li vycházet z předpokladu, že katarakta je recesivní typ, nastane problém se psy – přenašeči. Pes přenašeč je pes, který klinicky nejeví žádné viditelné znaky (ani při očních testech), ale nese alely, ve kterých je katarakta zakódovaná do chromozonů. Na těchto základech můžeme vytvořit šest různých kombinací při páření dvou jedinců.
Možnosti při páření tzn. projev na potomcích

Závěr
Když jste si přečetli tyto poznatky a názory, můžete si vytvořit vlastní názor na jednu z nejhorších očních poruch. Přestože je na závěr v tabulce v bodě 4 a 5 uvedeno, že určité procento potomků je zdravých, není tomu doslova tak. Vždy alespoň jeden z rodičů předal alely na své potomky, proto se může tato porucha zraku šířit dál.

Slovníček pojmů:
Alela = Gen
Recesivní alela = Alela, která je předávána z generace po generaci
Dominantní alela = alela, která je „znenadání“ vyskytne u jediného jedince. Může se tak stát i následkem úrazu nebo jako vedlejší defekt jiné oční poruchy.
Pes přenašeč = pes, který klinicky nejeví žádné znaky postižení, ale nese geny této poruchy.

© Petr Kříž -PFK-